Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci.

Bleskovky

Tisk

Historie Polanky nad Odrou

Nejstarší dochovanou písemnou zmínkou o Polance je zápis v zemských deskách knížectví opavského z roku 1424. Sídlem majitelů polaneckého panství byla tvrz, prvně písemně doložena v roce 1586.

Na počátku 17. století došlo k rozdělení obce na dvě části. Horní Polanku a Dolní Polanku.

V roce 1639 byla přestavěna tvrz na barokní zámek s kaplí sv. Michaela archanděla.

Na počátku 18. století byly založeny Václavovice, Fonovice a Janová. Rod Blucherů byl posledními vlastníky statku včetně zámku. Obce Horní Polanka a Dolní Polanka se v r. 1850 spojily v jednu obec Polanka. Součástí obce byly také osady Janová, Václavovice, Fonovice a Přemyšov. Tvář obce se postupně měnila. Její novou dominantou se vedle zámku, který byl ještě v r. 1895 zcela restaurován, stal římskokatolický kostel sv. Anny vysvěcený v roce 1900.

Dopravní přístupnost obce zlepšilo zprovoznění zastávky železnice i zprovoznění místní dráhy Svinov - Polanka - Klimkovice v roce 1911. Po I. světové válce se široce rozvinul spolkový život a zlepšovala se vybavenost obce jako například telefon, telegraf, elektrifikace části obce v roce 1926. V obci do té doby převažovala hlavně zemědělská činnost, zaměstnanost se však na počátku 20. století začala postupně měnit vlivem industrializace sousedního Svinova, Mariánských Hor a dalších obcí ostravské aglomerace.

Po osvobození obce dne 1. května 1945 obnovila většina předválečných spolků opět svou činnost. Protože válečné události těžce postihly mnohé oblasti Slezska, vznikla z iniciativy akademické malířky Heleny Salichové, která žila a tvořila v Polance v létech 1923 - 1975, akce "Budujeme Slezsko", kdy česká města a různé společenské organizace převzaly patronát nad jednotlivými slezskými vesnicemi a městy. Patronem Polanky n.0. se stalo město Tábor.

V období od konce války do současnosti se realizovaly v obci mnohé akce sledující zlepšení životního prostředí a občanské vybavenosti. Byly opraveny a rozšířeny komunikace, zaveden místní rozhlas, rekonstruováno veřejné osvětlení, postaveny nová škola a dvě mateřské školy, vyhudováno širokoúhlé kino a sportovní areál u nové školy, zřízen hřbitov s urnovým hájem atd.

V roce 1976 se Polanka stala součástí města Ostravy jako část městského obvodu Ostrava - Poruba.

Počínaje rokem 1991 je Polanka nad Odrou samostatným obvodem statutárního města Ostravy. Svou rozlohou 17,3 km2 patří k největším obvodům a měla v roce 1991 přes 4.100 obyvatel. Jihovýchodní hranicí protéká řeka Odra, která je současně hranicí národní přírodní reservace Polanská Niva. Část tohoto území je také začleněno do chráněné krajiny Poodří. Mimo krásné přírody lužních lesů, množství rybníků, mnohých menších vodních toků a náhonů, se zde nacházejí čerpací stanice jodobromových vod, které zásobují nedaleké lázně v Klimkovicích na Hýlově. Tato oblast je předurčena k rekreačnímu zázemí města Ostravy. V roce 2004 byl přes Polanku zmodernizován železniční koridor a začala stavba již dlouho plánované dálnice D 47.

Toto je stručný přehled 590 - leté historie Polanky nad Odrou tak, jak ji popisovali polanečtí kronikáři a která Vás možná zaujala.

 

Kostel

Památky v obci

Smírčí kříž - je nejstarší kamennou památkou Polanky, nejméně ze 16. století. Nachází se za Osadou Míru u cesty Mozgal. Viník býval potrestán soudem, ale na usmířenou s Bohem musel často vytesat vlastní rukou z kamene kříž a umístit jej na místě zločinu.

Zámek - místo, kde se nachází je spjato s nejstarší historií obce. Od roku 1586 zde byla renesanční tvrz. Ta byla za původního majitele kolem roku 1674 přestavěna na barokní zámek s kaplí sv. Michaela archanděla. V roce 1895 byl zámek důkladně renovován. Pamětní list u příležitosti ukončení prací byl nalezen v zámku v cínové krabici v srpnu 1964. Od roku 1965 byla ruina zámku využívána JZD v Polance jako sklad zeleniny a obilí.

Obecní kaple - na ul. 1. května, poblíž Lázeňského domu, pochází asi z roku 1829. Stála vedle obecního hostince, podle něj pravděpodobně dostala jméno. Podle pověsti stojí na místě, kde byli za napoleonských válek pochováni ruští důstojníci. Kapli prý postavili ruští vojáci a dali do ni obrázek P. Marie Čenstochovské. Na kapli byl donedávna zvonek, který měl prý zázračnou moc - rozháněl kroupové mraky.

Socha sv. Jana Nepomuckého - z roku 1747 stojí v Dolní Polance poblíž železničního přejezdu. Barokní socha (jedna ze šesti soch tohoto druhu v Ostravě) byla v roce 1994 odborně restaurována. Je evidována jako kulturní památka.

Frankova kaple - nyní smuteční obřadní síň u hřbitova. Byla postavena roku 1877. Na její stavbu získal prostředky bezdětný rolník Franek záhadným způsobem. Za války prusko-rakouské v roce 1866 tábořilo pruské vojsko v Polance. Zůstala zde vojenská pokladna a Franek se nějak snadno dostal k penězům. Aby jej netížilo svědomí, dal postavit tuto kapli. Ta byla kompletně opravena v roce 2009.

Fara - u kostela sv. Anny je od stavitele Emila Haukeho z Frýdku. Byla postavena v roce 1898, když byla povolena samostatná duchovní správa v obci.

Kříž z roku 1853 - kamenný kříž stojí na křižovatce ulic A. Letenské a Hraničky, cestou ke hřbitovu.

Husův sbor - Církve československé husitské je nejmladší církevní stavbou v Polance. Byl postaven v letech 1932-1933. Ve věžičce sboru je vzácná památka - zvonek ulitý ve Vratislavi roku 1733. Zvonek byl původně v zámecké kapli sv. Michaela, majitel jej věnoval do nového Husova sboru.

Kostel sv. Anny - byl v prosinci 1998 prohlášen za kulturní památku. Stavba v novogotickém slohu byla dokončena v roce 1893. Trvala rok a dva měsíce. Věž se však téhož roku zřítila, za rok byla postavena znovu o výšce 50,5 m. Kostel byl vysvěcen v roce 1900. Tři velké zvony byly odvezeny za první světové války, nové tři zvony odvezli Němci v roce 1942.

Kaplička sv. Jana u hlavní cesty v horní části Polanky a kaplička sv. Vendelína v dolní části obce. Obě pocházejí asi z poloviny 19. století, postavili je místní občané. V místech kapličky sv. Vendelína (ochránce pastýřů) byli podle pověsti pohřbeni ruští vojáci za napoleonských válek.

Kříže - kromě výše uvedeného kříže z roku 1853 jsou v Polance tyto kamenné kříže:

- na hřbitově z roku 1895

- u vchodu do kostela sv. Anny z roku 1900

- za kostelem sv. Anny, na okraji bývalého katolického hřbitova, dnes parku, z roku 1900

- na hranici mezi Polankou a Klimkovicemi na ul. 1. května z roku 1896

Památkou je i bludný balvan objevený při těžbě písku v místní pískovně u bývalé cihelny. Při vyzvedávání se rozpůlil. Jeho půlky posloužily jako podstatné části pomníků obětem druhé světové války (byly před obecním úřadem a na hřbitově před urnovým hájem). Dnes jsou půlky opět spojeny a umístěny v parku u kostela sv. Anny.

 

Místní jména a názvy

Fojtovská - vznikla ve 30. letech výstavbou rodinných domků za bývalou hospodou Fojtství (později Orlovna) kolem Dělnického domu.

Zámecká - rovněž ve 30. letech za zámkem až po tramvajovou trať (stará Zámecká), po roce 1945 výstavba pokračovala za tratí kolem nové školy (nová Zámecká)

Osada míru - na kopci za Husovým sborem, začala vznikat v 50. letech. Zpočátku se jí říkalo "Na Hurníkovém" - parcelace Hurníkova velkostatku. Tam byly vybudovány i objekty JZD (nyní Družstvo vlastníků) se třemi kravíny. Podle nich se mezi lidmi ujal i mírně ironický název "Kraví hora" pro celou Osadu míru.

Mlýnek - bývalý Klapuchův mlýn vedle Velkého Polního rybníka. Byl ze všech čtyř mlýnů v Polance nejmenší, proto mlýnek. Mlelo se v něm do roku 1945.

Palarňa - dříve palírna lihu Blucherova velkostatku, dnes zbytky kamenné stavby na ulici K Pile po levé straně před rybníky.

Honcula - bývalá hospoda u mostu přes Odru. Po mostě se honil dobytek na louky za Odrou.

U cihelny - kolem cesty na Janovou. Po levé straně stávala cihelna na bílé cihly (1911-1947), později jen pískovna.

Skotnice - jsou tři polní cety, kolem nichž kdysi chudí domkaři pásli dobytek za mírný poplatek. Jedna vedla na Janovou (je zrušena), zůstal jen název ulice, druhá od Dělnického domu k Jistebníku a třetí od Obecní kaple k Přemyšovu.

Rezervoár - na ulici Za Humny. Umělý kopec z roku 1912. Do jeho nádrže se pomocí větrného kola čerpala ze studně voda a ta se samospádem rozváděla do nejbližších 23 statků a domácností podílníků (první vodovod v Polance). Děti kopci někdy zkomoleně říkaly "rozerval"

Sokolská louka - vedle rybníka pod zámkem na levém břehu Polančice. Před válkou sokolské cvičiště, nyní je zde postavena Sokolovna.

Mozgal - nyní jen kousek původní "dálkové" cesty mezi Klimkovicemi a Starou Bělou, vedla kolem nynější Osady míru. Tady prý za napoleonských válek táhli Rusové (Moskalové - Mozgali). Někteří cestou zemřeli, snad na nemoc zvanou moskalka a jsou zde pochováni.

Vydraliny - hluboká údolí v polích na jih od Osady míru a Mozgalu. Za velkých dešťů voda "vydrala" půdu.

Pila - nyní na ul. K Pile v místě dnešních rybařských sádek. Bývalá pila, kde se do roku 1946 řezala prkna a pražce. Stroje byly poháněny vodní energií.

Sádky - rybářské sádky v místech bývalé pily.

 
Čtvrtek, 15. Listopad 2018

Design by: LernVid.com